Střepy snů - zápis ze hry

Manik | 1. února 2010 | kategorie: článek zápis RPG

Střepy snů slibují silný, téměř filmový zážítek ze hry. Je tomu skutečně tak a lze toho v RPG vůbec dosáhout? Vyzkoušeli jsme i my, tentokráté z prostředí trestanecké kolonie.

Předherní příprava

Dnešní hra se sešla v zajímavém složení od „zkušenějších“ hráčů až po hráče, kteří se s RPG takměř nesetkali. V sezení vládla velmi pohodová a zábávná atmosféra, proto navézt diskusi na vážnou volbu settingu bylo složité. Možná právě proto se na něm hráči shodli velmi rychle.

Trestanecká kolonie na Měsící pod vládou imperialistických vykořisťovatelů zasazená do stylu 80. let nebyla nijak neobvyklým prostředím. Úkol byl jasný: Přivést zpět do vlasti důležitého vědce nebo se nevracet. Postav bylo celkově pět:

Lev Nikolajevič - obtloustlý politruk, Vladimir Michailovič Nedvěrkov - dychtivý pyrotechnik (či spíše pyroman), Dimitrij Ivanovič Moskov - psychicky nestabilní akrobat, Naděžda Petrovna jako lékařka a sovětský špión Sergej Nikolajevič Rozkol, který už nějaký čas pracoval jako velitel bloku D.

Herní blok

Třesoucím a značně neudržovaným transportérem se táhnul pach potu deportantů oděných v oranžových mundúrech. Loď se otřásla a zastavila se. Výklopné dveře se spustily na betonovou podlahu. „Všichni ven!“ zařval strážný. Vězňové postupovali v neuspořádaném shluku směrem k výtahu. Rezivé mříže zaklaply a výtah se rozjel dolů hrubě tesanou horninou.

Přibližně v polovině cesty vytrhl vězeň jednomu ze strážných samopal z ruky a přiškrtil jej u mříží výtahu. Druhý strážný okamžitě zareagoval a namířil samopal proti vězni: „Okamžitě ho pusťte nebo začnu střílet!“ Vladimir nenechal nic náhodě a v okamžiku zatáhnul za obrovskou páku. Výtah se za zvuku skřípajících brzd zastavil. Dimitrij začal hlasitě burcovat vězně: „Vzpoura!Vzpoura!“ Ve výtahu nastala nezadržitelná anarchie. Druhý strážný znejistil a jeho zneškodnění už nečinilo žádný problém. Výtah zůstal viset mezi patry 6 a 7, když se v cca 20cm vysoké škvíře objevilo několik hlavní samopalů. Zachoval jsem si chladnou hlavu a okamžitě odjistil brzdy výtahu. Klec se rozjela opět směrem dolů. Dimitrij s Vladimirem si oblékli uniformy strážných a jejich těla pohodili na střechu.

Výtah se zastavil v bloku D, kde už čekal Sergej a jeho dva pobočníci. Mříže se otevřely a ve výtahu stáli Dimitrij s Vladimirem se samopaly namířenými na mě a Naděždu. „Situace je plně pod kontrolou, vězně jsme zpacifikovali.“ Sergej s úsměvem nařídil svým pobočníkům vězně umístit do cel a Dimitrij s Vladimirem šli s ním do kanceláře. Jako velitel bloku měl určité výsady, avšak kde byl vězněn vědec zjistit nedokázal. Sergej si nechal předvést mě a Naděždu a začal se tak rodit plán na osvobození vědce.

Dimitrij byl na běžně obchůzce cel. Když náhle, jednu z nich otevřel, podal vězni nůž a řekl: „Utíkej.“ Jeho psychický stav nás jednou dostane do šeredných problémů. Sergej ihned využil příležitosti a vydal se za ním. Spolu s ostatními ho obklíčili, když v okamžiku všude zhasla světla. Než pomocí svítilen prohledali celý prostor, vězeň zmizel. Našli pouze prokopnutou mřížku od větrací šachty. Když se Vladimir vydal šachtou, doplazil se až do sektoru C, kde byl již vězeň obklíčen ve slepé uličce. Jeho nepovedený pokus o útěk skončil smrtí.

Ráno (alespoň předpokládám, že to bylo ráno, čas zde totiž nešlo nijak sledovat) se ozval dunivý zvuk zvonu. Přišlo střídání směn v dole. Já s Naděždou se vydali do dolu jako řadoví vězni za účelem získat informace o umístění vědce. Než byl náš rozhovor s ostatními účastniky směny násilně přerušen dozorci, dozvěděli jsme se alespoň jedno důležité jméno - Voloďa.

Po návratu ze směny už Vladimir nechtěl pátrat po dalším jménu a tak zvedl telefon a zavolal rovnou veliteli věznice. "Dobrý den, u aparátu plk. Volkov, potřebuji znát umístění jednoho z vězňů.„ “Jaký plukovník? U mě se žádný plukovník nehlásil.„ “Přijel jsem na inspekci věznice, sdělíte mi tedy číslo cely?„ “Žádný personál se nedostane do věznice, aniž bych o tom já nevědel! Fórky se dělejte z někoho jiného, okamžitě posílám stráž do sektoru D, ať Vám tam uklidí ten svinčík!" Dále byl v telefonu slyšet pouze oznamovací tón. Dimitrij se nedal lehce odradit, zvedá telefon znovu: "Dobrý den, u telefonu generál ..." Velitel opět položil sluchátko. Dimitrij tentokrát vytočil jiné číslo, sekretářku velitele. „Dobrý den, potřeboval bych vědět umístění cely jednoho vězně.“ „Jistě, hned to bude, kdo volá?“ "Nejvyšší velitel ozbrojených sil Chruščov.„*** “Vězeň je umístěn v sektoru F, v cele dva sto tři.„ “A kde se nachází sektor F?„ “To je utajený sektor, nachází se za dveřmi na konci sektoru D."

Sergej nakonec sehnal i uniformu, do které jsem se dokázal vpasovat i já a lékařskou róbu. Najít dveře do sektoru F nebylo těžké, jednalo se o další výtah. O patro níže na nás čekali dva ozbrojení strážní. Sergej ihned vydal rozkaz, ať nám uvolní cestu. Už už se otáčeli, když si jeden ze strážných všimnul, že Vladimirovi chybí 2 prsty. "Tady něco nehraje. Bez 2 prstů nemůžete do armády." Situaci jsem převzal do rukou já a oba přesvědčil o nových normách rukování. Jakmile začali šťourat, všimli si i mé nepříliš dobře padnoucí uniformy (stejně jako Naděždy, která v šatech tak trochu plavala).

Zde mi bylo jasné, že vyjednávání slovy skončilo. Nenápadně jsem se vytratil z jejich zorného pole, vytáhl kapitalistickou pistoli a začal střílet. Buržoázní škvár se musel zaseknout a já tak využil nedaleké cely, kde mi náš cíl podstrčil nůž. Stráže byly zlikvidovány, když jsme náhle uslyšeli další kroky ... to be continued

***všimněte si, že základna je vlastnictvím imperalistů

Reflexe

Stejně jako při přípravě se celou hrou táhla zábavná atmosféra, která zavdala vzniku nejedné humorné situace i když samotný koncept hry prvky parodie neobsahoval. Bylo pro mne malým překvapením, jak nenuceně tyto scény kooperovaly se scénami napínavými.

Toto byla moje třetí hra Střepů a s vypravěčem jsme se shodli, že pravděpodobně první fungující (byť nedohraná) hra Střepů.

Tato hra mi vytvořila trochu jiný náhled na RPG obecně. Střepy snů jsou vyprávěcí/scénické RPG, kde sám hráč může řídit scénu. Tento nezvyk byl u hráčů velmi znatelný a často předávali vypravěčské pravomoci na vypravěče, který je pohotově předával zpět hráčům. „Kouzlo“ RPG jsem já osobně dosud našel ve dvou aspektech - simulaci a imerzi, které vnímám jako vzájemně propojené. V této hře se však nekonalo ani jedno. Že hra nebyla příliš simulační a objevuje se zde velká logická nekonzistence už vyplívá z popisu děje samotné hry. Imerze nenastala ze dvou důvodů - paroidní(nesimulační) atmosféra a neustále přerušování hry konflikty, které díky konceptu Střepů vyhánějí do nerealistických situací a přerušují soustřednost a kontiunitu (ve hře bylo taktéž více než 1x užito veto scény).

Zběžně jsem toto po hře diskutoval s Vypravěčem, který se mi pokusil reprodukovat, jak na imerzi ve Střepech nahlíží sám autor a další lidé z RPG fóra. Další hry budou tedy zajímavým poznáním v této oblasti.

Na každý pád mne hra bavila a ukázala jiný styl hry. Hry, která není natolik atmosférická, avšak více vyprávěcí (narativní, scénická) a s radostí bych tento styl vyzkoušel znovu (a znovu?).

Zaznamenané gagy

„Cože? U vás se neříká soudruhu?“
„Ne, u nás se říká čéče, čéče.“

V hlavních rolích:

Vypravěč - Martin „Godric“ Hanzl
Lev Nikolajevič - Michal „Manik“ Havelka
Dimitrij - Jan „Mahtar“ Vyhlídal
Sergej - Petr „Rumo“ Patala
Naděžda - Miroslava „Avala“ Šedivá
Vladimir - Tomáš „Kohan“ Hádler

KoRH na Facebooku | Vygenerováno za 0.003 sekund - Design by Godric © KoRH 2003-2017