Jiná cesta...

Aneb LARP tak jak ho neznáte

            Cesta první: Na kopci stojí rytíř. Jeho zbroj se leskne ve večerním slunci a z meče mu stékají poslední kapky krve nepřátel. Před ním leží dlouhá pláň posetá těly skřetů a mužů, jen jeho nejvěrnější družina se seskupila kolem něj. Vojáci utrpěli zranění, ale hrdinně překonali bolest a utáhli obvazy kolem ran, aby se vydali na pochod k hradu LeCriek, jejich cíli. Rytíř bere svitek papíru a na štítu rozskřípaným brkem nedrápe vzkaz svému vládci: „Můj nejvyšší pane. Tvé vojsko utrpělo těžké ztráty, ale díky hrdinství a statečnosti mužů byl nepřítel nakonec poražen. Do večera dorazíme do LeCriek, jak jsi žádal. Tvůj nejoddanější služebník Milnir.“ Jakmile rytíř dopis dokončí, zapálí svíčku a kapne na ruličku vosk. Přitiskne na okamžik svůj stříbrný prsten a pak dá zprávu svému orlovi do koženého pouzdra na pařátu. Orel se vznese do výše a z tichým šustěním křídel zmizí v zapadajícím slunci...

            Cesta druhá: Kostelní věž vrhá dlouhý stín na podvečerní město a dole v ulicích čechrá vánek koruny stromů. Na věži odpočívá postava v černém koženém kabátě a skládá do kufru svou zbraň. Najednou se ze zdola ozve vyděšený výkřik. Právě si někdo všiml bezvládného těla, jež leží v kaluži krve. Zdá se naprosto nepoškozené, jen na čele má nepatrný otvůrek. O několik metrů dál je značně viditelná díra v dlažbě pokrytá kapkami krve. Postava v plášti to s výrazem nejvyšší spokojenost sleduje z věže. Mezitím nenápadně vytáhne mobilní telefon a něco zašeptá. Pak začne tiše mluvit nesrozumitelným jazykem. Kdybych se měl pokusit přeložit co říká, znělo by to asi nějak takhle: „Práce je dokončena. Žádám odvoz, jak bylo smluveno. Tato linka je napojená a přestože nám nemůžou rozumět, mohli by zaměřit zdroj signálu. Ostatní platí dle dohody.“ Pak postava vyndá simkartu z telefonu a hodí ji do lahvičky podivného roztoku, kde se ihned rozpustí. Sundá si šaty a převlékne se do lékařské uniformy. Sundané svršky hodí do kufříku s nápisem „DOCTOR“, do kterého již dříve umístila svou zbraň. Sebíhá dolů ze zvonice a je slyšet přibližující se vrtulník. Postava nenápadně vyběhne z kostela a připojí se k záchranářům z vrtulníku, kteří konstatují, že ležící muž je mrtvý a nemohou mu nijak pomoct. Postava ze zvonice k nim i se svými zavazadly přistoupí a vrtulník se se všemi vznese do vzduchu. Úplně stejný vrtulník zatím bez povšimnutí stojí na heliportu nemocnice a muži ve stejných záchranářských uniformách dopíjejí svou kávu čekajíc na okamžik, kdy je někdo zavolá k dalšímu případu...

            Tak, toť původní příběh na objasnění toho, o co se dnes budu pokoušet. Jak už jsem řekl v názvu a připomenul v příběhu, chtěl bych ukázat všem druhou cestu. Abych to tedy uvedl na pravou míru – LARP (live action role playing) jako zkratka nic neříká o tom, že by to měl být boj dřevěnými zbraněmi v lese. To spíš vystihuje slovo dřevárna. LARP je ale česky „hraní postav na živo“ a z toho je logické, že to nemusí být ani elf s lukem, ani člověk se širokým mečem, ale třeba nájemný vrah s artikou nebo terorista s kalachem. A přestože to říkám hodně razantně, skutečnost taková je. A právě proto tohle píšu. Věřím, že mezi hráči larpu by se našli takoví, kteří by si nefantasy larp rádi vyzkoušeli a určitě i takoví, které by bavil víc než ten „klasický“ fantasy. Ale k tomu rozjet nefantasy LARP tak jak se sluší a patří je potřeba hromada věcí. Takže další odstaveček bude věnován teorii LARPu.

            Protože problémů je více (i když se dá spekulovat, jestli jsou závažné), a proto je proberu první. Na úplně první věc na kterou narážíme je fakt, že s kuličkárnou do lesa může v dnešní době každý, ovšem je otázka kolik lidí a kolikrát by toto skutečně bavilo. Proto to na nefantasy vypadá trochu jinak. Rozdíl je tady poměrně zásadní: Boj je takový, jaký by měl být a ne takový, jaký z vynucení rozhodnutí klubu (Které mi sdělil zatím jen Ója, nikdo jiný to nepotvrdil) a nedostatku lidí máme my na Red Hills. Boj není to hlavní, o co v nefantasy LARPu jde. Boj je jenom určitá zástěrka skutečného a velkého příběhu, který se proplétá každodenním životem a nezvratně mění osud všem, kteří se tomuto obrovskému příběhu připletou do cesty. Nefantasy se totiž nehraje jen dvě nebo tři hodinky o víkendu. Nehraje se celý den ani několik dní. Hraje se pořád, týdny a měsíce, dokud někdo nedosáhne dokončení projektu. V nefantasy totiž nemáte přestávky. Kdykoliv jdete do školy, nakupovat, jedete tramvají nebo třeba jen jdete vynést koš. Jakmile opustíte svůj byt, jste ve hře. Stačí aby vás kdokoli čekal a třeba ihned co vyjdete ze školy vaši larpovou identitu několik kulek změní v bezvládné tělo ležící v krvi na zemi. To je tedy problém první. Hrajete pořád dokud neodstoupíte a fyzicky to znamená pořád u sebe nosit tzv. Health list, několik kolíků, zapečetěných a připevněných na sponce, které představují vaše životy a kdykoli o některý příjdete, musíte příslušný kolek odtrhnout a zahodit. Neděste se, pokud zemřete, funguje to podobně jako v GTAčku, nic strašného, prostě jen ztratíte možnost dokončit určitou misi a ztratíte nějaká privilegia, která byste si vydobili. Po dohodě generálního štábu se dají smluvit prázdniny, kdy jsou veškeré akce v LARPu zakázány a dva kamarádi z dvou rodů se konečně mohou bez obav sejít. Ale to je spíše výjimečné. Na začátku jsem nakousl jednu věc, ke které se vracím tady: projekt. Většinou je „projekt“ jen obecné označení, psal jsem to spíš pro lehčí pochopení lidí, kteří hrajou Dunu on-line. Jde jen o to, že každé období se nese ve znamení nějaké velké věci, kterou se snaží všichni (z různých důvodů) vyřešit. Například nějaký člověk skočí za velmi podivných okolností z mostu a po prvotním zdánlivě jednoduchém pátrání se ukazuje složitá síť událostí, která k tomu vedla a ukazuje, že šlo o mnohem, MNOHEM víc, než jen nějaké psychické trauma. Záleží jen na hráčích, jak budou aktivní a chytří a jak rychle problém vyřeší. Nějaký projekt může trvat třeba týden, nějaký i dýl než měsíc. Z toho celého vyplívá tedy první problém, kterým je do jisté míry časová náročnost. Pokud chcete být dobří, musíte to taky tak hrát a taky tak často hrát. Když budete hrát málo nevadí to, ale Health list je podmínka a pokud ho nemáte při zásahu, můžete se vystavit velice nepříjemným věcem, končícím vyloučením, ze strany organizátorů. Z druhé strany z toho vyplívá výhoda – jde o hodně a to razantně přidává kvalitě a spádu příběhu. Navíc jeden nezdar nikdy nic neznamená a jedno vysoké vítězství z vás taky neudělá řešitele projektu. Můžete tedy napravit své chyby. To by byla první velká a zásadní věc a ta druhá už naštěstí nebude tak dlouhá. Totiž, boj s pistolemi není žádná sranda. Jak na schopnosti, tak na peníze. Většinou je ze začátku nefantasy věc finančně míň náročná, než fantasy. První kuličkárnu seženete klidně do 100 Kč, na černém trhu (tím se myslí kamarádi a pod) ještě levněji. Pokud umíte střílet, bude vám nějakou dobu stačit, ale jak se dostanete do vyššího postavení, bude mít hromada lidí zájem na tom vás zlikvidovat. Pokud ještě nebudete pro nepřítele číslo jedna, bude vám stačit nějaká slušnější kuličkárna z obchodu do zhruba 300 Kč. Pokud Ale budete zdatní ve střelbě i ve velení, budete potřebovat už originál airsoftový kousek od 500 do 1000, někdy i víc Kč. Tehdy budete opatrní na každém kroku, techniky boje a krytí pro vás budou zvládnuté a budete střílet tak, že většina protivníků vás nedokáže zasáhnout dříve než vy je. To ale musíte umět střílet, jak už sem říkal, když nebudete umět mířit, bude pro vás mít nějaký automat za 10 000 asi stejný efekt jako lepší kingkobra za dvě kila. Jo těch 10 000 se neděste, útočné pušky, brokovnice, automaty a podobné vychytávky určitě nebudou povoleny, skutečné maximum je 1500 Kč a to nepočítám že někdo bude dřív jak za půl roku mít. Z toho je tedy vidět, že ze začátku je nefantasy o něco levnější (odpadá kostým, doplňky, štíty,...), ale pokud to dotáhnete daleko, už od takové pokročilejší úrovně se to vyrovnává a více pokročlá úroveň je už u nefantasy dražší. Teď samozřejmě nekalkuluju historické kuše, luky a pod.

Posledním problémem, který je pro některý výhodou, ale pro většinu asi ne, že v nefantasy se nějaké akce dějí podobně jako ve skutečnosti. Proto je pravděpodobné, že i rody sami mezi sebou budou jevit snahu scházet se na co nejméně přístupných místech a pokudmožno v co nejnevhodnějším čase, takže (přestože se jich nemusíte za svůj rod účastnit) večerní a hlavně noční mise tak jednou až dvakrát (v případě zájmu i víckrát) za měsíc budou. Ale pokud vás maminka do toho kina v pátek do jedenácti vážně nepustí, nic se neděje (z druhé strany, když jí řeknete, že vás někdo pozval, aby se nedivila kde na to berete, ještě vás tam ráda pošle s tím, že byste jí měli někdy ji/jeho přivést ukázat. No a pokud nasadíte do obličeje trochu nachovou barvu, to vás tam prostě musí pustit). Na závěr tedy shrnutí problémů, dle mě nepříliš velkých, ale jak si to přeberete záleží na vás: 1) Časová náročnost a všudypřítomnost (Health list)

2) Vyšší náklady v pokročilých fázích

3) Noční akce

            Ale by to nevypadalo čistě jako naprosto nevýhodná záležitost, tady jsou výhody, které i mě (a většinou vím co dělám a proč) přesvědčily, že jsem jednoznačně pro a udělám všechno, abych si nefantasy zahrál: 1) Dramatický a strhující příběh, který prostupuje vše co děláme a nutí nás jít stále dál a dál

2) Vytoužená výhra, která není jen dílem náhody, ale skutečnou snahou a prací týmu a taky se má a musí náležitě oslavit

3) Možnost se stát někým jiným a přejít kdykoli, když reálný svět už ztrácí možnosti, do světa LARPu a bavit se, i když by to třeba normálně už nešlo.

            Teď tedy víte, co je to nefantasy LARP. Strávili ste čtením hodně času a taky sem tím do vás dostal hodně informací, které ještě musíte přetřídit a zhodnotit. A protože doufám, že když se na to podíváte z té správné stránky, pochopíte, že i když nefantasy LARP není o zvířátkách která bydlí v kuličce s knoflikem a z pravidla říkají jednu až dvě slabiky, je to věc, která chytne a nepustí na dlouhou dobu a dlouhou dobu bude ta hra tak skutečná, jako žádná jiná hra nikdy před tím. A jednou to pro vás může být skutečnost, taková, jakou si ji uděláte jen vy sami.

            Copak nemá cenu za to bojovat? Copak nemá cenu za to zemřít...?

By Godric